Voda - jednoduché slovo, které zná každý. Tolik potřebná pro náš život. Osvěžuje, léčí , ale je také nespoutaným živlem, před kterym se velmi těžko uniká. Bohužel po 5 letech od ničivých povodní na Moravě nám opět ukázal svou neuvěřitelnou sílu. O prázdninách, v červenci, se na jednotlivých místech republiky objevovaly husté černé bouřkové mraky s přívalovými dešti a tentokrát zejména v Čechách způsobovaly lokální škody. Ale svou nejhorší podobu nám nespoutaný vodní živel ukázal počátkem srpna.
Pro mnohé lidi je letectvo, zvláště pak to „vrtulníkové“, chápáno pouze jako zdroj hluku, ale v období povodní je jeho pomoc neocenitelná . Již ve čtvrtek, 9.srpna 2002 byla pilotům vrtulníkového letectva nařízena 180 minutová hotovost. V pondělí 12. 8. 2002 z přerovského letiště postupně odletěly dva vrtulníky Mi-17 do Českých Budějovic, poté také vrtulník W-3A Sokol Letky letecké pátrací a záchranné služby Přerov, který letěl na pomoc svým plzeňským kolegům. Místo něj byl do systému LPZS začleněn vrtulník Mi-24. Od úterý působily armádní vrtulníky základny v nejohroženější části Jižních Čech, v prostorech Plzně Blatná, Metly a Písek. V době od 08.00 do 12.00 odstartovalo z přerovské základny dalších 5 vrtulníků Mi-17 se třemi náhradními osádkami. Jejich cílovým letištěm byla Praha-Kbely, při své cestě vyzvedly vojenské záchranáře z letišť v Brně, Čáslavi, Pardubicích a Č. Budějovicích. Činnost záchranných týmů se pomalu začala přesouvat do oblasti severniho toku Vltavy. Z Českých Budějovic byla jedna Mi-17 odeslána do Náměšti nad Oslavou, odkud prováděla monitorování toku řeky Dyje, druhá pak nadále zůstala v Jižních Čechách. Ze Kbel odlétly náhradní přerovské osádky a základna měla ve 180 minutové hotovosti připraveny další vrtulníky ( 2x Mi-17, 1x Mi-9 a 4x Mi.24 ). V odpoledních hodinách se připravovala ojedinělá akce, možnost přepravy nosorožců v podvěsu vrtulníku ze zatopené pražské zoologické zahrady. Tato akce byla později zrušena. Ve čtvrtek byly záchranné vtrtulniky posíleny o dvě přerovské Mi-24. Pokračovaly další práce v zatopených částech Kralup nad Vltavou, Zálezlic, Mělníka, Litoměřic, Ústí nad Labem. V postižených oblastech byly zásobovány palivem elektrocentrály , které zajišťovaly chod sítě mobilních telefonů. V pátek se veškeré úsilí přeneslo do Severních Čech. Mezi Roudnicí nad Labem a Litoměřicemi se vylila ze břehů řeka Labe, která vytvořila obrovské jezero, voda se rozlila místy až 6 kilometrů ze svého břehu a zcela zaplavila Malou pevnost i samotné město Terezín. Pomocí jedné Mi-17 bylo v podvěsu pod vrtulníkem přepraveno ocelové lano na vlečnou loď v Ústí nad Labem , kterym byla loď bezpečně upevněna k břehu. Sobota začala velmi brzy, v 01.30 byly probuzeny první osádky vrtulníků. Měly se připravovat na let v 04.00 do Liberce pro příslušníky z 1. výcvikové základny chemického vojska. Ve Spolaně hrozil únik nebezpečného chlóru , po zaplavení skladu s chlórem došlo k uvolnění nádrže s chlórem, která začala plavat a tím i k poškození jejího přívodního potrubí. Pohotovost byla odvolána v 04.30, přesto byl pro tyto úkoly vyčleněn jeden vrtulník Mi-17 s pohotovostí ke vzletu do 20 minut. Ráno tento úkol přebral W-3A Sokol z plzeňského střediska SAR. Osádky vrtulníků byly rozděleny na dvě části, jedna plnila úkoly okamžitě a druhá byly v pohotovosti ke vzletu do 120 minut. Kolem 16.00 se na přerovskou základnu vrátily obě Mi-24. Na večerním briefingu se plánovala akce pro připadnou evakuaci zasažených osob z Neratovic. Akce se mělo účastnit 6 vrtulníků Mi-17 a tři W-3A Sokol pro přepravu osob. Velmi podrobně byla rozebrána plocha na přistání v Neratovicích, heliport na střešovické nemocnici a možné využití kbelského heliportu č.1, vyčkávací prostory a časové intervaly mezi jednotlivými lety vrtulníků. Jeden z kbelských vrtulníků také přepravil na člun ošetřovatele uprchlého lachtana Gastona. Krizový štáb v pondělí rozhodl, že se mohly vrtulníky vrátit na své domovské základny, v hotovostech byly ponechány dva vrtulníky Mi-17 ve Kbelích a Českých Budějovicích, které v následujících dnech prováděly zásobování a monitorovací lety.
Na závěr jedno malé zamyšlení: je až s podivem, jak někteří lidé zbytečně hazardovali se svým životem. Odmítali pomoc záchranářů, zůstávali ve svých skoro zatopených domech a o několik hodin později se pro ně vrtulník musel vrátit. Nebo zbytečný let vrtulníku pro záchranu muže, kterého nakonec vytáhli příslušníci Policie z Labe, aby se později osádka dozvěděla, že dotyčný měl na sobě oblečený neoprenový oblek. A takových případů bylo hodně.
Kliknutím na obrázek ho zvětšíte
